Schody jsou ve stavebnictví něco, jako kolo v dopravě. Jen ještě starší. Dnešní schodiště jsou - například oproti těm velkolepým z dob Starého Říma – o pár

centimetrů vyšší. Není se čemu divit, v průměru roste i lidská výška. Jak by měl být tedy dnešní schod vysoký? Podle norem maximálně 200 milimetrů, ale to je upřímně řečeno až nepřirozeně moc. Výška schodů je ideální mezi 165 až 175 milimetry. Zmíněných 200 se hodí na místa, která navštěvujeme minimálně. Například skladiště na půdě (pokud tam rovnou nemáme žebřík či skládací půdní schody). U vysokých schodů je také nutností zbudování zábradlí – ať již speciálního do prostoru, nebo pouhé jistící lišty na zeď. Zábradlí nesmí chybět ani v případě, že se rozhodnete pro točité schodiště.

Velké počítání: Jaká je ideální výška schodu?

Při plánování schodiště samozřejmě není důležitým číslem jen výška schodů. Má-li se vám bezpečně a pohodlně chodit, potřebujete také dostatečně velkou nášlapnou plochu schodu. Ta bývá mezi 210 až 320 milimetry, v závislosti na zvoleném stylu schodiště. Ideál bývá kolem 250 milimetrů. Pro příliš malé prostory, do kterých se nehodí točité schodiště, lze využít i fígle v podobě vyřezávaných stupňů – udělá se tak více místa na nášlap jedné nohy. Tohle řešení se ale hodí maximálně na méně frekventované schody například na chatě. A samozřejmě není nic příjemného, když se spletete a omylem vykročíte druhou nohou…

Které je to nejlepší? Záleží na vkusu i dispozici

Ještě, než se pustíte do počítání rozměrů schodů, musíte si ujasnit, jaké schodiště vlastně chcete. U dřevěného schodiště je nejlepší sáhnout po buku nebo dubu. Efektní je míchání dřeva s kovovými prvky. Páteřní schodiště vyniká samonosností, zpevňuje ho – bezpečně – jen pár kotevních bodů.

Výhodou je volba tvaru a fakt, že schodiště nebudete kotvit ke stěnám. Takovéto schodiště může být například točité, ale i úplně normálně rovné. Fantazii se kladou jen malé meze.Točité schodiště užijete v místnostech, kam se klasické schody nevejdou. Obtáčí se kolem sloupu (obvykle kovového, ale může být i ze dřeva) a kromě klasického dřevěného či kovového je dnes „v kurzu“ také skleněné provedení. Zajímavým prvkem do interiéru je čepové schodiště. Schody kotví jednotlivě trny ve zdech či pruty spuštěné ze stropu. Sedlové schodiště má nášlapy připevněny mezi bočnicemi či na nich. Je opakem typického, výše zmíněného točitého schodiště – hodí se spíše do velkorysého prostoru. Ani s tímto druhem schodiště se nemusíte omezit jen na klasiku. Dá se zalomit a může mít i zatočenou variantu.

Pozor na ukopnuté palce

Pokud se vám nechce měnit již stávající schodiště, můžete jej zkusit jen rekonstruovat. Někdy pomůže obložení betonových schodů jiným materiálem (nebo tímtéž, ale novým). Třeba dřevem, lze ale i kamenem. Moderní schody snesou také aplikaci plexiskla a kovu – třeba nerezu. Anebo raději vytvoříte schodiště nové? Pokud chcete dřevěné, jednou lomené, poradíme vám, jak na to. Zručný kutil by to měl zvládnout bez problému, podmínkou je však přesné měření a pečlivost. Problém se většinou projeví na prvním či posledním schodu. Pokud vám některý schod vyjde jinak vysoký, odnesou to pravděpodobně vaše nakopnuté palce – a to pravidelně, mozek si na takovou anomálii zvyká skutečně těžko.


Dvakrát měř, jednou řež - nejdřív okroužkou

Projekt schodiště začněte důkladným měřením. Jak vysoko je to z přízemí do patra? V půli přetněte prostor podestou. Spočítejte její výšku a rozpočítejte počet schodů. Prkna bývají silná 4 centimetry. Jako první je nutné myslet na podestu – tedy prostředek schodů, ve kterém se zalomí. Jde o prkenný rám, který zpevňují

vnitřní vzpěry. Pak rozměřujete jednotlivé stupínky. Rozkreslete své budoucí schodiště na prkno a poté překreslete na druhé. Poté musíte stupně vyříznout. Doporučovaný postup začíná okružní pilou a končí přímočarou pilkou. Bočnice spojte prknem – a základ schodiště je hotov. Ten se usadí k podestě a začnou se montovat stupně. Vše zopakujte i na druhém schodišti. Podestu dokončete horním kusem v podobě OSB desek. Nyní namořte a hurá vzhůru!